Vědomě Znovuzrozená

Já jsem se k tomu vlastně ani nechtěla vyjadřovat. Spíše vracet, když není co řešit. Opravdu není? Když mám v sobě tohle téma vyřešené. Mám ho vyřešené?

Musím se Vám tady otevřít. Otevřít se jako NIDKY. Se srdcem na dlani....

Holka s úsměvem od ucha k uchu? Uvnitř zlomená a bolavá Duše

I přes to, že si mě kameny zavolaly a našly v mých útlých letech, kdy jsem sama vlastně nevěděla, co mi chtějí říct, když jsem ještě netušila, jak s nimi budu pracovat. Když se zpětně ohlédnu - opravdu mi pomohly v těch, pro mě, nejhorších chvílích.

Veřejně to začalo nevinně , látkovými taškami, začalo vlastně ještě před mým studiem na fakultě životního prostředí. Začalo to v období, kdy jsem prožívala svůj druhý vážný vztah. Se vztahem to však nemělo absolutně nic společného, jen jsem byla opět ve fázi hledání se, hledáni TOHO, že Lásku nám nemůže dát nikdy nikdo tak, jak si ji dokážeme dát MY sami, já sama, a že bez toho, dokud nepřijmu své stíny a nebude se milovat, nebudu moct lásku ani dávat, ani dostávat. Byla to závislost. Nucená touha po Lásce. Byl to vztah, ve kterém jsem byla psychiky a fyzicky napadána. Ptáte se jestli sama sebou? Také. Ale pouze psychicky. A tohle je poslední ze stínů, který jsem v poslední době přijala.

Ušla jsem neskutečný kus cesty a stále se učím milovat se tak, jak cítím, že je potřeba. Postupně, nenuceně, přirozeně...A vše přichází tak, jak moc jsem ochotna přijmout. Jsem na sebe neskutečně pyšná. Opravdu jsem. Prý je to tím, umět si správně přát. A umět si správně přát? Co to vlastně je? Sama přesně nevím, ale tím, že žiji čím dal tím více vědomě, miluji život, opravdu miluji svůj život, tvořím a sním. 

Změna je dobrá věc, pokud ji prožíváme vědomě

Tvoření pro mě bylo dříve samovolné propouštění sebe sama, mám pocit, že defacto vlastně úplně nevědomé, následně to byl KONÍČEK, poté VAŠÉŇ a nyní mé POSLÁNÍ....Prošla jsem si dlouhou cestu - přešlapů, uvědomování, nacházení se a ztrácení se...A tak stále dokola. Od milovnice minerálních náramků, nevědomou sběratelku kamenů a krystalů, po přirozeně přicházející uvědomění a vědomou cestu, ve které pracuji a především si DOVOLUJI pracovat se svými stíny. Proces nacházení se, nikdy nekončí. Dovolme si tento proces přijmout.

Hodně často se mi stávalo, že jsem sebe sama nechápala. Nechápala jsem, proč nedokážu vydržet u jedné věci a stát si za ní. Alespoň ne dostatečně dlouho - zejména v tvorbě. Něco jsme vytvořila, dala jsem do toho maximum svého možného, lásku, čas, energii, kus sebe, Srdce, stála jsem si za poselstvím, které v sobě skrývalo, ale za nějaký čas bylo vše pryč. Už jsem se s danou tvorbou a konkrétním výrobkem neztotožňovala. Nechápala jsem to a myslela jsem si, že je to špatně.

Pak mi ale najednou došlo, že jsem v neustálém procesu. V neustálém procesu sebe sama. Neustálého hledání a nacházení. My se totiž stále a neustále hledáme a nacházíme. Na daný moment, životní etapu. Je to proces, který NIKDY nekončí. Prožíváme životní etapy, ve kterých se hledáme a nacházíme, a ve kterých si dokážeme říct, co jsme zač, co chceme, nechceme, jaké jsou naše hodnoty, sny....Jsme to MY. Jsem to Já, stále a znovu.

Věděla jsem to už dávno, měla jsem to v sobě, jen jsem to neuměla pojmenovat do chvíle, než to někdo řekl nahlas : ,,Nacházení sebe sama je neustálý proces, který je v pořádku. Nejsme stejní jako před měsícem a nebudeme stejní ani za rok. Důležité je však si položit otázky a vědět na ně odpovědi. Víš kdo jsi právě teď? Víš co chceš právě teď? Víš jaké jsou tvé hodnoty právě teď?" Právě teď. O nic víc nejde, milá duše.

A proto se s Vámi chci sdílet už jen a pouze se svým PRÁVĚ TEĎ, protože už se nebojím chodit bosa.

S úctou všemu a všem, Adéla.